Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 30.05.2014 17:47:10 

Šeltie Nick (Dasty Stříbrné doly)

Moje zážitky


 
 
Jak to všechno začalo

Narodil jsem se 13. října 2007 v Ševětíně u Českých Budějovic mamince Bibien Manepo Ideal a tatínkovi Elliot Golden Fleece du Clos Eperviers. Když mi byly 2 týdny, viděli jsme se s paničkou poprvé. Já z toho setkání  moc velkou radost neměl, protože se mi nelíbilo, že mě někdo vzal od maminky a ještě si mě fotil... Panička ale ze mně byla nadšená, láska na první pohled. Bylo rozhodnuto, už jsem její.
   
Pak se na mě přijela podívat, když mi byl měsíc. To už jsem byl roztomilá chlupatá kulička, největší ze štěňátek :-) A ještě o měsíc pozdějc, přijela znova a měla přepravku, do ní mě naložili a pak jsme jeli a jeli...až jsem usnul. Vystoupili jsme až doma.
Ve svým novým domově jsem vůbec nebrečel, seznámil jsem se se všema členama rodiny, zbaštil porci granulek a usnul ve svým novým pelíšku.


Bahenní lázeň

Já se strašně rád koupu, miluju plavání v rybníce, v jezeře, v potoce....nebo i v louži, když není nic lepšího :-) Nedávno jsme šli s paničkou kolem rybníků a protože bylo docela teplo, panička mi dovolila se namočit. Jenže pak tam byl jeden rybník vypuštěnej a já vletěl do toho bahna! No vylez jsem zpátky na břeh, napůl zlatej napůl černej zalepenej a hlavně neuvěřitelně smradlavej. Protože myslím na svoji paničku, otisknul jsem jí aspoň tlapky na nohavice, aby taky voněla jako já.
Panička se celou cestu domů šklebila, já měl radost, jak pěkně voním a kolemjdoucí měli různý reakce. Někdo se mi smál, někdo koukal dost pohoršeně...a jedna paní se zasmála a řekla, že jsem jak polomáčená sušenka :-) Doma mě panička šoupla do vany a vyšamponovala, to je jediný koupání, co nemam moc rád. Barvu bahna ze mě smyla, ten smrad ale nepustil. Večer říkala, že neusne, ale upadne do komatu smrady :-)

Jak mě panička koupe

Koupání venku miluju, sprchování už tolik rád nemám. Jsem lechtivej na tlapkách, takže sprchování nožiček je vždycky zážitek. Když se navoním něčím přírodním a paničce se to nelíbí, vrhne se na mě se šamponem. No brrr, pak jsem jak sněhulák z bílý pěny, nevoní mi to, nechutná mi to...nelíbí se mi to.
Při koupání se tvářím jako mučený zvíře.
Pak mě panička zabalí do ručníku...
Ale jakmile se na chvilinku otočí, shodím ručník a otřepu se na celou koupelnu! Včetně mojí paničky! To mi spolehlivě zvedne náladu :-) Fénování už snáším dobře, pak ještě vykartáčovat...a pak přijde nějaká ňamka jako odměna, na to se těším nejvíc :-)



Divočáci a jiné zážitky v lese

Byli jsme u paničky příbuzných na Vysočině. V sobotu se řeklo, že zajedeme do lesa a projdeme se. Bezva! Nakonec byl z procházky hon na houby. Panička z toho nadšená nebyla, protože na to nebyla oblečená a zapatlala si nějakou hnusnou houbou svoje nový džíny, aby toho nebylo málo, já jsem proběhnul louží a bahnem a udělal jí na kalhotách razítko tlapkou :-) Takže vypadala jako prase...ale ne tolik jako ty velký šedivý fleky asi 100 metrů od nás!
Byla to máma prase a měla 2 selátka, už ne ty pruhovaný, měli barvu jako máma, ale byly oproti ní poloviční. Panička ani já jsme ještě v lese prase nepotkali. Panička měla v očích hrůzu, já zájem. Prasatům jsme se asi moc nezdáli, protože začali utíkat pryč. Paničce se ulevilo...než jsem se za nima rozběhnul já.! Chtěl jsem si je prohlídnout zblízka, když už jsem měl tu příležitost,no. Panička, která původně chtěla lézt na strom, kam se prase nedostane, změnila plány a běžela za náma, aby mě odvolala, prej aby se mi něco nestalo. Jenže já když mě něco opravdu zaujme nevidím neslyším, až po chvíli. A tak nás běželo 5: máma prase, malý prase, druhý malý prase, já ......... a panička (ta nám trochu nestačila, ale myslim, že by byla nejrychlejší, kdyby se to prase rozběhlo za ní ). No, naštěstí jsem ji uslyšel a vrátil se. Dokonce jsem za to dostal piškot, panička byla spíš na prášky.
Pak už jsme žádný zvíře nepotkali, zabavil jsem se běháním pro klacíky, který mi všichni ochotně házeli.

 Zpátky jsem se vez v kufru a koukal dopředu přes sedačky. V autě jezdim rád, moc rád se dívám z okna. Tyhle dvě fotky se udělaly, když jsme čekali na 2 zbytky rodiny. Už jsem se sešli všichni, že pojedeme domů...všichni, až na strejdu. Všichni členové mojí člověčí smečky na něj volali, troubili...nic. A tak děda řek, že ho najde, že nemůže bejt daleko, když šel s náma skoro až k autu. Pak děda odešel do lesa. Jen co do lesa odešel děda, přišel z lesa strejda. Ptali jsme se, kde má dědu. Řek, že neví, že asi v lese. No a tak se volalo a troubilo na dědu...Nakonec se objevil, nasedli jsme do auta a jelo se domu.


 
Labutí bazén v ledu

 
Zamrzly rybníky a panička se rozhodla, že se naučím bruslit. A tak jsme vyrazili. Bylo to super! Sice jsem si chvilku zvykal na to, jak mi klouzaly packy, ale pak už jsem si zvyknul a nadšeně jsem lítal pro klacíky, kousky ledu a sněhový koule, co mi házeli Honza a mamka. Panička se ujala role fotografa a kameramana.
Přiběhnul jsem k ledu a kus před ním začal brzdit, aby mi to vyšlo, jen se za mnou prášilo :-) Občas jsem to přehnal a projel kolem, to jsem se ale pak otočil profesionálním řízeným smykem a vrátil se ke svému cíli :-)
Když jsme se vraceli domů kolem dalšího rybníku, zaujaly mě 2 věci. Bruslící lidi...a labutí bazének! Byly tam 2 labutě a několik kachen, co se tam koupaly jak v létě, ani ty bruslaři jim nevadili! Jenom já jo, když jsem se šel podívat víc zblízka. Měly to moc hezký.
Bezva koupání v zamrzlým rybníce, co? :-) S bruslaři v pozadí...
 

 
 
 Moje první výstava
 
Dneska, 7.3.2009, jsem byl na svojí první výstavě. Minulou sobotu jsme byli v mojí domovské stanici Stříbrné doly v Ševětíně, kde mě moje chovatelka paní Bočková ostříhala. Včera večer se konalo koupání se šamponem, panička mě pořádně vydrbala, vyfénovala, vyčesala ... no udělala ze mě načesanou kouli chlupů. co voněla po heřmánku a fakt nechápu, proč z toho měla takovou radost a říkala, jakej jsem fešák. Já si připadal jak pako a dokonce jsem odmítnul sejra, aby viděla, jak mě touhle procedůrou urazila.
Dneska ráno jako naschvál pršelo a chodníky byly samá louže. Panička se naposledy podívala na mě, krásnýho čistýho načesanýho zlatobílýho pejska, a vyrazili jsme do tý břečky. Na výstaviště jsem samozřejmě dorazil s černýma tlapkama a na břiše mi z chlupů odkapávalo bahno. Panička ale měla s sebou ručník, namočila ho a zase ze mě udělala čistou zlatobílou šeltii.
Na výstavě byla i paní Bočková s Enží (Euforie z Ďáblovy studánky). Tahle fenka se mi moc líbí a taky jsem to dával najevo, až jsem to schytal od paničky, ať se chovam slušně, že na štěňátka mam ještě času dost. Jo, a přišla se tam podívat i moje kámoška Iris s paničkama!
Moje panička se mnou zkusila obejít a oběhnout kruh, jenže je něco jinýho trénovat to doma a venku ve známým prostředí a něco jinýho je hala, kde je spousta psů a lidi, pořád tam někdo štěká a navíc ani já ani panička nemáme žádný zkušenosti. No prostě nám to zdaleka nešlo tak dobře, jak jsme čekali. Ale naštěstí se tam objevila Terka (z Jihočeský tlapky), která je profesionální handlerka a tak se stalo, že mě nakonec vystavovala ona. S touhle profesionálkou mi to šlo o moc líp, než s paničkou amatérkou a dostal jsem známku Výborný! V dubnu se chystáme na mezinárodní výstavu, tak snad to spolu s paničkou zvládnem :-)
Fotky z výstavy najdete ZDE.
 

 
 
Výlet s Jihočeskou tlapkou kolem rybníka Svět
 
V sobotu, 14.3.2009, se konal další výlet s Jihočeskou tlapkou. Tentokrát jsme vyrazili do Třeboně, na procházku kolem rybníka Svět. Panička se trochu bála, jaký bude počasí, ale vyšlo to skvěle.
Jeli jsme autem, řídila moje panička Lucka a jela s náma Terka s Tedíkem a Terka, která mě předvedla na výstavě, s pudlama Falcem a Angels. Panička mě naložila na zadní sedadlo a vyrazili jsme do města pro obě Terky a další pejsky. Jsem zvyklej, že se v autě vozim sám, takže když Falco a Angels naskočili do kufru, postavil jsem se na zadní a koukal na ně přes sedačku dozadu...nějak jsem nechápal, co to má znamenat. Pak ke mě dozadu ještě posadili Tedíka ... takovejch psů najednou v autě, to jsem ještě nezažil!Chtěl jsem si teda sednout k paničce na klín, ale to mi nedovolili, protože řídila. Tak jsem teda zůstal sedět vzadu a koukal se z okna. A že to ho bylo k vidění hodně! Všechny paničky totiž přehlídly jednu odbočku, tak jsme si dali okružní jízdu po Třeboni, projeli jsme přes náměstí až někam na konec města, tam jsme to otočili a jeli zpátky. Tentokrát už jsme se trefili :-) Tedíkovi už to bylo v autě dlouhý, tak to dával najevo nešťastným vytím...ale dočkal se, zaparkovali jsme a vyskákali ven. Pak jsme šli podél rybníka na místo srazu. Sešlo se nás 21 pejsků!!! takže jsme budili pozoronost všude, kde jsme šli.
Ušli jsme asi 17 kilometrů, ale já s mým běháním všude okolo jsem jich naběhal nejmíň 20 :-). Taky jsem celou cestu domu prospal.
Procházka byla super, vyřádil jsem se s pejskama, hlavně jsem provokoval Baithu (video ZDE). Pak jsme ještě s Terkou zkoušeli výstavní postoj a předvádění, konečně paničce poradila, co a jak tak to snad se mnou v dubnu zvládne :-) Fotky z procházky najdete ZDE.
  
 
 

 
 Výlet s Jihočeskou tlapkou na Kleť
 
Na tenhle výlet jsem poprvé vyrazil s oběma páníkama, Luckou i Honzou. Napřed jsme jeli  společně s Terkou a Tedíkem busem na nádraží, tam už čekala Baitha s páníkama, Peťou a Jardou a Terka s Falcem. Nastoupili jsme do vlaku, kde mi bylo horko a navíc mě zlobilo, že si nemůžu hrát s Baithou. No, ale zvládli jsme to a dorazili do Holubova. Tam se k nám připojila Alenka se Sannym, Katka s Ronym a Lucka s Jackem.
Kus jsme šli po silnici, pak po poli (tam jsem se konečně dočkal řádění s Baithou ) a pak střídavě po silnici a po louce. Bylo pěkný vedro, ale na Kleti byl sníh a zima, tak jsme se všichni zchladili. Já sníh miluju, takže jsem byl nadšenej :-) Nahoře jsme poseděli v hospodě a společně se vyfotili.
Pak jsme vyrazili pod lanovkou dolu. Pěkně to klouzalo, nám pejskům teda ne, ale panička furt objímala stromy nebo se válela po zemi. To páník ne, ten ten kopec suverénně sjel jako na bruslích. No a já furt běhal sem tam, abych měl přehled o obou z nich, ten kopec jsem si  díky tomu dal nejmíň dvakrát.
Pak jsme měli ještě čas, než nám jel vlak, tak jsme se ještě vyřádili na louce a na balících slámy. Pak jsme byli v hospodě u nádraží, venku byla na čekání zima, a v půl 7 konečně přijel vlak a vyrazili jsme zpátky do Budějc. Doma jsem sežral svoje nový granule, který mi moc chutnaj a okamžitě usnul. Dnešek jsem si prostě dokonale užil :-)
  (Foto Baitha a páníčci)
 
 
 

 
Mezinárodní výstava psů 25.4.2009
 
Absolvovali jsme naši druhou výstavu, tentokrát mezinárodní. Příprava proběhla v pátek:
 Vykoupat...
 vysušit ručníkem ...
  vyfénovat...
 ještě se doupravit jazykem.
 
V sobotu jsme dorazili na výstaviště, našli kruh a zabrali místo k sezení. Potkali jsme spoustu známých, Nickovo chovatelku paní Bočkovou s Cindy a Enží, Lucku s maminkou s Iris, Renču s kolií Celine, Lucku bez kolie Saphiry (nechala ji doma, protože čeká štěňátka), Katku s Pili, přišla se na nás kouknout Terka s Tedíkem a Peťa od Charloty s Elzou...
 
Když na nás přišla řada, vešli jsme do kruhu. Já jsem byl ukázkovej, fakt mi to šlo. Jenom panička nám to trochu zkazila, pan rozhodčí mávnul rukou, jako že máme oběhnout ještě jedno kolečko a panička to pochopila, že máme jít pryč... :-D Naštěstí nás včas zarazil a pak už jsme všechno dělali správně. Vysloužil jsem si hodnocení Výborný RES. CAC a všichni ze mě měli obrovskou radost.
 
Odpoledne mě panička s páníčkem vzali k rybníkům, že si zaplavu. Párkrát  jsem se namočil a pak se na nás přiřítila nějaká divoká naštvaná labuť! Já bych se jí hrdinně postavil, ale páníčci mě odvolali a šli jsme domu. Tam jsem se rozvalil do křesla a zaslouženě odpočíval.
 
Naše fotky z výstavy najdete ZDE a od Terky a Tedíka ZDE.
 

 
3 dny na Lipně
 
Páníčci si vzali volno a ve čtvrtek večer jsme odjeli na Lipno na chatu. V pátek bylo zataženo, ale panička říkala, že je to ideální počasí na sekání trávy, stříhání plotu a tak...hm, jenže to jsou samý aktivity, u kterých nemůžu bejt, prej aby se mi něco nestalo. Tak jsem se rozvalil na terase a všechno zpovzdálí sledoval...
V sobotu se udělalo krásně a bylo pěkný horko. Páníčci si lehli na sluníčko, to nechápu, a já se honem klidil do stínu. Hezky jsem si zalez pod strom a kousal klacíky, pak jsem běhal za míčkem a byl jsem spokojenej. Jenže pak si zase vymysleli, že půjdou vydolovat dva shnilý pařezy a u toho jsem zase nesměl bejt...tak jsem zase všechno pozoroval z terasy a aspoň jim fandil... Večer jsme si udělali ohýnek, pomáhal jsem nosit klacky :-)
Panička si uhnala úžeh, tak jí v neděli bylo celej den zle, ani si se mnou nechtěla hrát. Naštěstí ale přijeli sousedi, co maj fenku Jessicu (boxer x jezevčík) a ta se mnou řádila celý odpoledne.
 klacíky žvejkam rád
 s novým míčkem
 páníček Honza a vydolovanej pařez
 

 
Víkend se šeltičkou (19.-21.6.2009)
 
Zúčastnili jsme se Víkendu se šeltičkou v penzionu Podmitrov. Počasí nám celkem vyšlo, viděli jsme 60-70 šeltiček a vyzkoušeli si agility (to mě nebavilo, to jsem odmítal dělat) a dogdancing (to už bylo lepší, to mě bavilo, takže se panička rozhodla, že se na něj pořádně zaměříme a naučí mě spoustu nových triků). Jinak jsme chodili na procházky do okolí, to bylo něco pro mě, lítal jsem jak drak a dokonce smočil packy v potoce. Potkali jsme tam Pavlu s Eny a Pavlu s Miou, ty jsme zatím znali jenom přes internet, a pak taky příbuzenstvo Bárbí Stříbrné doly a dceru mýho brášky Barga Stříbrné doly.
Na pokoji jsme byli s Katkou, Máťou a Terinkou, kterým děkujeme za odvoz. S Terinkou jsme si hned v pátek vyměnili žrádla, protože samozřejmě ten druhej to má vždycky lepší :-)
No a udělal jsem něco, co jsem ještě neudělal...označkoval jsem si paničku. Byla z toho dost v šoku, ale naštěstí měla gumovky, tak to nemělo trvalé následky a napadlo ji, že jsem to udělal kvůli tý spoustě pejsků kolem, tak se ani nezlobila, jenom řekla fuj, abych to už neopakoval.
Foto ZDE.
 

 
Lipno 13.-17. července 2009
 
Oba páníčci měli dovolenou, tak jsme vyrazili na Lipno na chatu. Počasí nám vyšlo skvěle, každej den to bylo na koupání, tak jsem toho musel pořádně využít. Plaval jsem pro klacíky a pro míček a vůbec mě nemohli dostat z vody.
 
Panička chystá jedno překvapení, tak jsem musel stát modelem pro pár fotek...
 Jedna na ukázku
A taky jsme byli v lese na borůvkách. Panička mi dala jednu ochutnat, prej je maj některý pejsci rádi...no fuj, to byl hnus fialovej! Udělal jsem takovej škleb, že panička dostala záchvat smíchu. Podobně jsem reagoval i na melouna, copak to je něco pro mě, masožravce?
No a taky mě panička trápila česáním. Každej den normálně! Prej línám a chlupy ze mě lítaj na všechny strany, tak mě musí vykartáčovat. Aspoň že si mě po tom utrpení udobřila piškotem :-)
Jo, a věnoval jsem se svý oblíbený činnosti - fotbalu. To mě s páníčkem moc baví a taky jsem začal chytat míček ve vzduchu, tak prej asi dostanu frisbee...
 

 
Sraz šeltií 25. července 2009
 
Dneska jsme s paničkou vyrazili do Benešova na šeltií sraz. Moc jsme se těšili, mělo tam být 12 pejsků. Ale na poslední chvíli skoro všichni napsali, že nepřijedou a nakonec nás tam bylo jenom 5. Děkujeme těm, kdo nezradili a dorazili za milou společnost na procházce kolem Konopiště, moc se nám líbila.
Panička teda zápasila s úpalem a do sobotního rána nebylo jistý, že pojedeme, bylo jí hrozně zle, nakonec se ale zberchala a vyrazili jsme na vlak. Rád se dívám z okna, tak mi panička vzala moji deku a tu mi dala na sedačku, abych seděl vysoko a dobře viděl. Jenže přišla průvodčí, která jí řekla, že i když pode mě dala hadr (prej HADR!!!) tak musim bejt na zemi. Hmmm, tak jsem si lehnul na zem. Pak se střídali průvodčí, přišel nějakej důležitej chlap a prej že musim mít náhubek. Proboha, proč? V kupé jsme byli sami... Panička mu to odkejvala ale samozřejmě mě žádným náhubkem netrápila :-)
V Benešově na nádraží už čekala Jitka s Oskarem, Zuzka s Tedíkem a Hobzíkovi s Renem. Se zpožděním se k nám přidali Kravarovi s Terinkou. Prošli jsme se kolem Konopiště, je to tam moc hezký, zašli jsme dorůžový zahrady, koukli jsme se na medvěda, toho jsem viděl poprvý v životě, a Oskar trochu prohnal místního páva, i páva jsem viděl poprvý, pro mě to byl velikej bažant :-)
Na zpáteční cestě jsme měli štěstí na spolucestující i na průvodčí, pani jsem se tak líbil, že by si mě prej hned vzala domů :-) Ani nevotravovala s náhubkem, tak byla hodná :-)
 

 
Lipno a výlet k Plešnému jezeru 1.8.2009
 
Na víkend jsme zase odjeli na chatu. Takže bylo jasný, že se zase vykoupu v Lipně a pořádně si zařádim :-) Ale to neni všechno, panička si vymyslela, že jsme dlouho nikde nebyli a že bysme si mohli udělat vejlet k Plešnýmu jezeru. Ona s páníčkem tam naposled byli před 2 rokama a já tam ještě nikdy nebyl...
Dojeli jsme autem do Nové Pece a odtud pokračovali pěšky podél Schwarzemberského kanálu. Potkali jsme dost lidí, co se ptali, co jsem za rasu, nebo si mysleli, že jsem malá Lassie, štěně kolie apod...ale potkali jsme manžele, co mají doma taky zlatou šeltii, tak se samozřejmě s páníčkama zakecali a já si užíval svoji chvíli slávy :-)
Na cestě nás čekalo zdržení, káceli tam zrovna strom, tak jsme museli počkat, aby na nás nespadnul, pak ho tahali traktorem ... já i panička jsme něco takovýho viděli poprvé.
Po chvíli jsme došli k vodopádu, a páníčci se tam spolu se mnou chtěli vyfotit samospouští. Páníček to zmáčknul a běžel k nám, jenže mu to podjelo a zapadnul nohou do potoka. O kus dál byla přes potok kláda, páníček na ni vylez a já chtěl za ním.
 Tak jsem se odrazil a hup na kládu, jenže mi to podjelo, kláda byla úzká a kluzká, a já spadnul do potoka. Vylez jsem na břeh, docela v šoku, ale brzo jsem se z toho oklepal a ťapkal vesele dál. Naštěstí jsme cestou narazili na další klády, po kterých jsem se moh bezpečně proběhnout.
 
Po úseku, kde pražilo slunce a nebyl žádnej stín jsem byl nadšenej, když jsme zahli na Jezerní stezku, tam jsem hopsal po kamenech a teče tam moc dobrá studená voda, pil jsem jako velbloud.
Pak už jenom kousek a dorazili jsme k jezeru. Tam na nás rovnou přiběh hlídač, že nesmim běhat bez vodítka, tak jsem musel potupně na vodítko, stejně jako ostatní pejsci. Ani vykoupat v jereře nás nenechal, ale panička mě vzala aspoň na břeh, abych si namočil packy, to bylo příjemný!
 
Na zpáteční cestě mi zbylo dost energie abych blbnul s páníčkem a klackem.
 
No a když jsme se vraceli podél potoka a pak kanálu, občas jsou tam mosty, tak jsem přeběhnul na druhej břeh, hezky do stínu a běžel po mechu a v trávě, to se mi moc líbilo. Na chatu jsem se vrátil totálně unavenej a spokojenej. Večer jsem se rozvalil na trávu s klackem a žvejkal a žvejkal...
  
Další akce mě čekala v neděli, šli jsme k vodě a já plaval a plaval...no bylo to prostě super :-)
   
Pro více fotek klikněte ZDE a ZDE.
 

 
 
S Blankou a Montym ve Stromovce
 
Dneska, 18. srpna, jsme se osobně seznámili s nádherným šelťákem Montym a jeho skvělou paničkou Blankou. Sraz jsme si domluvili na 17:00 ve Stromovce. Panička si už ve 4 chystala batoh, vodu pro sebe i pro mě, foťák, mobil... Já věděl, že to znamená, že brzo vyrazíme, tak jsem se začal těšit a popoháněl jsem paničku štěkáním. Jenomže než jsme vyrazili, musela se ještě postarat o páníčka, včera se nám vrátil z nemocnice, ale koleno ho furt bolí po tý operaci a sám nemůže skoro nic, tak mu musela připravit podmínky k přežití, aby tu vydržel, než se vrátíme... no, než konečně udělala všechno, co bylo třeba, bylo půl pátý, to znamenalo, že to budeme mít jen tak tak. Bohužel jsme to nestihli a trapně přišli pozdě, tímto se ještě jednou dodatečně omlouváme.
Takže když jsme se pořádně očuchali a pozdravili (paničky to zvládly bez toho očuchávání :-), vyrazili jsme do Stromovky. Panička si myslela, že komáří komando okupuje jenom Vrbenský rybníky, tak to se teda spletla. Zaútočilo na nás obrovský hejno, paničky se furt plácaly a ani já s Montym jsme nebyli ušetřený. Tělo nám sice chrání kožich, ale na hlavě máme chlupy krátký.
Jak bylo teplo, ani se nám moc nechtělo běhat, tak jsme si užívali důstojnou a klidnou procházku jako dva gentlemani. Akorát jsme spolu prohnali fenku vlčáka a jednoho černýho voříška. Já si navíc zaplaval v Bagru, abych se trochu zchladil.
A normálně na nás přišli muži zákona! Paničky musely vytáhnout občanky a nadiktovat číslo známky (to je jedna z těch medailí, co nosim na obojku, pak tam mam ještě placku o očkování a kroužek, že jsem načipovanej). Vypadalo to, že je všechno v pořádku, žádnou paničku nezatkli a mohli jsme dál pokračovat v procházce ve čtyřech.
Procházka sice kvůli počasí probíhala v pomalejším tempu, ale stejně mě zmohla, doma jsem se přivítal s páníčkem, nažral se a šel jsem si odpočinout.
Paničky se pořád o něčem bavily, ani neměly čas fotit, ale přecejenom pár fotek stihly. Koukněte se ZDE.
 
 

 
 Výlet do Tábora s Jihočeskou tlapkou 22.8.2009
 
Na dnešek jsme naplánovali výlet do Tábora. Trasu vybírali členky Tlapky Mia a Radu, co tu bydlí, tak jsme byli zvědaví, co si pro nás připravily. Panička mi hlavně slíbila řádění s pejskama, tak jsem se moc těšil. Vyrazili jsme vlakem v 9 z Budějc společně s Luckou a kříženkou Bárou, paničky si celou cestu povídaly a já s Bárou jsme koukali z okna a podřimovali.
V 10 jsme dorazili do Tábora, na nádraží nás vyzvedla Mia a vyrazili jsme na místo srazu s dalšíma členama. Byla tam Radu s krysaříkama Berkeleym a Biarritz a Jana s ridgebackem Garpem, toho už jsem pár dní neviděl, tak jsme se pořádně pozdravili a pak jsme cestou nabrali Šárku, Vaška a jejich štěndo Ozyho, ten se okamžitě nechal vyprovokovat, tak jsme spolu lítali po celý louce a vlastně jsme se od sebe nehnuli skoro celou cestu.
 
Pak tam byl ještě bígl a labrador, ale ty nejvíc zajímal Garp.
Trasa vedla po louce a pak po lesní cestě kolem řeky, no nádhera, ideální prostor pro naše řádění. Jenom to počasí nám nevyšlo, mělo bejt zataženo a 21 stupňů, ale o dešti se nikdo nezmiňoval. Ten nás přepadnul asi v půlce cesty. Napřed to nikomu nevadilo, my jsme dál běhali a páníčci doufali, že to brzo přejde, ale nepřešlo, tak jsme to otočili ještě před cílem a vraceli se zpátky, to už se ani nám moc nechtělo běhat, byli jsme mokrý skrz naskrz a těšili jsme se někam do sucha. Bia to měla nejlepší, tu paničky uklidily do tašky, aby na ní nepršelo.
Původně jsme měli jet zpátky vlakem, ale nakonec nás Jana hodila domů autem, za to jí moc děkujeme, byli jsme docela vymrzlí a ve vlaku by nám nezatopili. Lucka s Barčou si sedly dopředu a já byl s paničkou na zadním sedadle společně s Garpem. Garp se chudák skoro celou cestu klepal zimou, ani topení moc nepomáhalo a byl unavenej, tak si položil hlavu na MOJÍ paničku! No, ale je to kámoš, tak jsem mu to toleroval a ležel vedle něj, hlavu taky na paničce. Jenže pak si Garp položil hlavu na mě, a to se fakt nedalo spát, tak jsem si zalez dolů před sedačku na zem a spal zbytek cesty tam, jenom jsem občas zkontroloval situaci, jestli mi Garp nepřebral paničku.
Doma mě panička opláchla a usušila a dostal jsem nový granulky, měl jsem jehněčí a teď zas pro změnu kuřecí, tak se cpu jak divej. Panička má radost, že konečně objevila granule, co mi opravdu chutnaj.
Naše fotky z procházky jsou ZDE a od Lucky s Barčou ZDE.
 
 

 
 
S Jihočeskou tlapkou na vrch Kluk aneb Ženský smysl pro orientaci
 
Dneska, 29.8.2009, jsme si naplánovali výlet s Jihočeskou tlapkou, tentokrát výšlap na vrch Kluk. Celý týden bylo krásně a doufali jsme, že to vydrží i v sobotu. Jenže v pátek večer začal slejvák a pršelo celou noc i v sobotu ráno. Panička s Terkou už procházku málem zrušily, ale nakonec obuly gumovky, sbalily pláštěnky a vyrazili jsme na nádraží. Tam nás čekali další stateční, Mia s Berkeleym a Biou, a zbytek naší sestavy, Lucku s Jackem a Vendulu s Türkishem a Paschou, jsme nabrali ve Vrábči.
Vyrazili jsme po žluté trase přes Slavče, paničky povídaly a my pejsci řádili, běhali jsme a na louce jsme narazili na balíky slámy, tak jsme na ně šplhali a skákali po nich, aspoň měly paničky co fotit :-) Jack se zamiloval do Paschy a celou cestu se na ní snažil naskakovat, takže Türkish měl celou cestu plný packy (a hlavně tlamu) práce, aby mu vysvětlil, že tahle fena je jeho. Já jsem si k ní taky čuchnul, ale stačil mi jeden pohled a zavrčení rozčilenýho ridgebacka a nechal jsem jí bejt.
Vyšplhali jsme na Kluka, pokochali se krásnou vyhlídkou, udělali společnou fotku a vyrazili zpátky. Původní plán byl, že se vrátíme tou samou cestou, kudy jsme přišli. Ale paničky se nakonec rozhodly, že místo žluté trasy vyzkouší červenou (tady byl ten osudový moment), že prej to bude jenom o kousek delší a měli jsme ještě spoustu času, vlak nám jel až za dvě hodiny. V tu chvíli jsme ještě netušili, že tenhle vlak nechytnem a že budeme rádi, že stihneme ten, co jede za 4 hodiny.
Ale abych nepředbíhal, vyrazili jsme vesele po červené trase.Všichni ve výborné náladě, dokonce jsme cestou narazili na keře plné ostružin a paničky se na ně vrhly. I nám pejskům daly ochutnat, já se teda šklebil stejně jako na všechno ovoce, prostě to nemam rád, jenom panička to nechápe a furt doufá, že změním názor. Když se paničky napásly, pokračovali jsme v cestě. No a jak jsme tak šli, došli jsme k malé farmě s loukou. Za ní byla špatně značená cesta, taková rozdvojka, a paničky si vybraly odbočku doprava. Asi po kilometru ve vysoké trávě jsme vyšli na cestu, která nás dovedla zpátky k naší známé farmě s loukou, jenom z opačný strany. To se paničky smály a padaly věty typu " a jestli neumřeli, bloudí tam dodnes". Vrátili jsme se kousek zpátky, paničky koukly na mapu u rozcestníku a snad proto, že je žlutá ani červená trasa už nebavila, si vybraly trasu modrou. A vyrazili jsme po ní.
Po neskutečně dlouhý době v lese jsme došli do nějaký vesničky. Zjistili jsme, že je to Habří. Sakra, taky vůbec nemáme co dělat, paničky si přiznaly, že se opravdu ztratily (zase) a že se někoho zeptaj na cestu. Jenže poblíž nikdo nebyl, tak jsme šli na silnici, že někoho stopnem a zeptáme se na cestu. Nikdo nám nezastavil, asi se báli, že chceme svézt...až pak konečně jeden dobrák zabrzdil a poradil nám, kudy tudy.
Čekal nás kilometr po silnici do vesnice Lipí. Tady jsme potkali nějakou hodnou paní se psem a ta nám řekla, že ještě kousek po silnici a narazíme na zkratku do Vrábče, ta zkratka má 5 kilometrů a je značená zeleně (to aby těch barev nebylo málo). S vypětím posledních sil jsme se vydali hledat zelenou stezku. A našli! Vlak nám jel za hodinu a před náma 5 kilometrů...ale panička zvolala "To dáme!" a vyrazili jsme statečně kupředu v čele celý naší tlupy. To bylo lepší než silnice, krásná polní cesta, viděli jsme na poli srnku, kterou se krysařík Berkeley pokusil chytit, ale nepovedlo se mu to, pak jsme prošli kolem krav a slavnostně se dostali do Slavče a odtud do Vrábče. Měli jsme to tak akorát, vlak odjížděl za 5 minut.
Po tom maratonu, co trval 6 hodin a měl nejmíň 20 kilometrů jsme všichni pejsci odpadli už ve vlaku a prospali celou cestu až do Budějc. Panička vydržela v bdělém stavu až domů, ale tady jenom prolítla vanou, padla na postel a spala až do rána, ono 20 kiláků v gumovkách asi docela unaví :-) Já jsem byl taky moc rád, že jsem zase ve svým pelíšku, bylo to vyčerpávající ale už se těším, co si pro mě panička zase připraví :-)
 (foto Lucka a Jack)
Foto z výletu najdete ZDE, ZDE a ZDE
 

 
 Jak jsem se zamknul v autě
 
Dneska, 9. října 2009 jsme pobavili několik lidí u jednoho budějckýho supermarketu. Páníčci jeli nakoupit a mě vzali výjimečně s sebou, že se cestou zpátky stavíme ve zverimexu a koupí mi kšírky. Zastavili jsme u supermarketu a páníčci odešli dovnitř nakoupit. (Bylo zima a pršelo, takže jsem v pohodě vydržel v autě, kdyby bylo horko, tak by mě samozřejmě nechali doma.)
Ležel jsem na zadním sedadle a čekal, vedle mě byly hozený tašky. Páníčci konečně přišli, a otevřeli dveře, že vytáhnou ty tašky a daj do nich nákup. Aby měl páníček volný ruce, položil si klíče od auta ke mně na zadní sedačku, pak se otočil k nákupu...a toho jsem chtěl využít, že jim vyskočim z auta a půjdu se kouknout po okolí. To mi ale neprošlo, sotva jsem se dotknul země, už mě hnali zpátky. No dobře, tak jsem teda skočil zpátky do auta a páníček za mnou hned zabouchnul dveře. JENOMŽE při tom mým vyskočení jsem náhodou šlápnul na ty páníčkovo klíče, ozvalo se zapípání, jako když se zamyká auto a jak už jsem řek, vteřinu na to páníček zabouchnul dveře. A bylo to, já a klíče vevnitř, páníčci venku.
Páníčci najednou ztuhli a začali něco řešit, bylo to dobrý divadlo, tak jsem se posadil a koukal na ně... Pak jsem pochopil, že problém je v tom, že jsem v autě a nemůžu ven a oni jsou venku a nemůžou do auta. Začali na mě dělat všelijaký gesta a škleby, ať prej otevřu, ale já to nechápal, tak se nakonec dohodli, že páníček pojede autobusem domu pro nějaký náhradní klíče a panička počká se mnou u auta, než se vrátí, kdybych se prej náhodou zase odemknul.
Tak páníček odešel, panička si nasadila kapucu, protože pršelo a začala na mě zase volat nějaký divný povely jako "šlápni na to, otevři" a ukazovala na ty klíče. No, to určitě, už jednou jsem na ně šlápnul a jak to dopadlo! Proto jsem radši odešel na druhej konec sedačky a protože mě už celá situace přestala bavit, lehnul jsem si tam a usnul.
Panička na mě ještě chvíli něco ukazovala, pak začala chodit sem a tam a klepala se, prej byla pěkná zima a k tomu pršelo. Na záchranu jsme čekali třičtvrtě hodiny, naší situací jsme pobavili spoustu kolemjdoucích a pak jsme konečně odjeli domu, panička si udělala horkej čaj a já šel do pelíšku pokračovat ve spaní :-)

 
 
 
 
 
27. 3. 2010 Šeltičkovská procházka - Okruh Vrábče - Holubov - Dívčák - Vrábče
 
 foto Honza
 
Tentokrát hrozilo, že se procházka zruší kvůli počasí, předpovídali déšť...ale naštěstí se netrefili a počasí nám vyšlo krásně. Procházky se zúčastnilo 9 páníčků a 10 šeltií, trasa se nám natáhla na cca 15 kilometrů a trvala 4 hodiny.
 
V 9:30 byl sraz ve Vrábči u vlakové zastávky. Vyrazili jsme po žlutě značené cestě, ale protože je tam spousta možností a cest, tak jsme to v průběhu ještě překombinovali a vystřídali jsme tras několik. Úplně speciální výlet si udělali Mirek s Iggym, museli se z Holubova vrátit a hledat ztracené brýle. Naštěstí je našli a pak nám přišli naproti až k řece.
 Šeltičky našly hned na začátku cesty louži, ve které si vykoupaly packy. Hned si je ale zase zamazaly, protože následovalo asi 100 metrů rozbahněné cesty. Páníčci ho překonali po okraji lesa, šeltičky šly přímou čarou vpřed a taky podle toho vypadaly. Pak už jsme ale pokračovali po suchu a bahno na packách rychle uschlo a opadalo.
   Cestou šeltičky společně prozkoumávaly křoví podél cest nebo si spolu hrály, prostě dokonale sladěná smečka. Občas oběhly páníčky, aby se ujistily, že všichni jdeme a pak se zase vrátily do psí společnosti svých kamarádů.
 
 Hromadné rozdávání ňaminek byla jedinečná příležitost k zachycení několika šeltií pohromadě, jinak spolu pořád běhaly a řádily a bylo skoro nemožné je vyfotit.
 
V Holubově jsme museli přejít potok po plechovém mostě. Pro některé pejsky to byla taková zkouška odvahy, ale všichni uspěli a mohli jsme jít dál. Důkaz, jaký je šeltie statečný pejsek :o)
Pokračovali jsme po cestě až k Dívčáku, kde jsme se rozhodli vyfotit spolu jenom psí účastníky výletu.
 
Tentokrát se fotka povedla díky vodítkům, žádný pejsek neutekl ze záběru :o)
 
U Dívčáku jsme rozdali další ňamky, zkusili si výstavní postoje a pak jsme ještě udělali pauzu na louce kvůli dalším fotkám a svačině. Pejsci se mohli napít v potoce a dál už jsme pokračovali podél řeky.
Na zemi bylo spousta klacíků, tak jsme mohli i házet aporty, kdo měl zájem. Mezi těmi klacíky byl ale i had! Naštěstí to byla jenom užovka a nikdo si jí nevšímal, takže se odplazila aniž by někoho kousla.
 
Pak jsme zahli doleva a od řeky pokračovali další lesní cestou až do Vrábče. Jenže jme potřebovali do Vrábče - zastávky, cca kilometr vedle :o) Tak jsme to vzali přes louku.
 Museli jsme překonat dva vodní příkopy. Všichni je zvládli na jedničku.
 Cestou přes louku se pěkně zatáhlo a dokonce i chvilku poprchávalo, ale nebylo to nic hrozného, k autům jsme dorazili v suchu.
 
Opět všem děkujeme za bezvadnou procházku.
 
 


12. 6. 2010 - Vrbenské rybníky, tentokrát letní
 
  
 
 
Po delší době jsme se zase sešli a vyrazili k Vrbenským rybníkům. Počasí bylo opravdu letní, pejsci ani nechtěli moc běhat v tom horku a celá procházka byla v pomalejším tempu. Šli jsme jenom po cestě, louky nebyly posekané a nikdo nechtěl nasbírat moc klíšťat - úplně bez klíšťat se to ale neobešlo, ty mrchy jsou prostě všude. Snad jsme je všechny objevili venku a domů si nikdo žádné nepřinesl.
 Speciální obírání si užila Blanka, Monty na sebe někde namotal spoustu svízele.
 Bylo horko, tak jsme pejskům hlídali pitný režim.
 Na zpáteční cestě se šeltičky zastavily u rybníku a koukaly na hnízdící ptáky. Jeden racek na nás začal dělat nálety a něco chtěl. Dostal několik pokusů, házeli jsme mu piškot dost vysoko, aby ho chytil, ale on to nezvládnul. Tak měl smůlu - a pejsci naopak štěstí, těm nedalo žádnou práci popadané piškoty najít a sežrat :o)
 
 
Opět všem děkujeme za bezvadnou procházku a těšíme se na příští.
 
Odkazy na fotky: Lucka a Nick, Markét a Erick, Jitka a Argí
 
5. 12. 2010 - Branišovský les
 
Dneska jsme si dali procházku sněhem v Branišovském lese. Sraz byl na konečné MHD na Máji, kde jsme předpokládali i dostatek parkovacích míst u paneláků - no, to trošku  nevyšlo a Jitka si pár minut počkala, než konečně někdo odjel a uvolnil jí místo. Šeltičky se mezitím pozdravily a pak jsme mohli vyrazit. Jak se ukázalo, všechny šeltičky milují sníh, všichni běhali, skákali za sněhem, hrabali a řádili...
    
My jsme se snažili udělat co nejvíc povedených fotek. Nejlíp to fungovalo za ňaminky (viz níže :o)
 
a občas byla veškerá snaha k ničemu, protože pejsci byli nějak moc rychlí :o)
 
  Rychlé tempo nasadil i běžec, kterému jsme šli radši z cesty...tedy, po pořízení této fotky :o) My jsme zůstali u svižnější procházkové chůze a pokračovali dál takzvaně "po stopách běžce" :o) přes louku, pak do lesa a přes další louku zpátky. Myslím, že jsme všechny šeltičky zdárně utahali a i my páníčci jsme si nedělní dopoledne užili.
 
Odkazy na fotky: Lucka a Nick, Jitka a Argí

22. 1. 2011 - Vrbenské rybníky + tankáč

Pro první letošní procházku jsme si vybrali tankáč a Vrbenské rybníky. Ještě než jsme stačili vytáhnout foťák, šla se Agie kouknout na zamrzlý rybník, led je ale slabý takže se tam propadla - naštěstí kousíček od břehu, tak se dostala zpátky na břeh. Mokrá byla parádně, ale asi jí to bylo málo, protože se hned běžela ještě pořádně vyválet ve sněhu. Během procházky úplně uschla, a za půl hodiny by nikdo nepoznal, že se koupala. Šeltičky se zase vyběhaly a vyřádily, jenom fotit se jako vždycky nechtěly :-) Cestou jsme potkali pána s německým ovčákem, co se nás ptal, co je to za rasu. Když zjistil, že šeltie, kouknul se na 6 psů pobíhajících okolo a povídá "A to je jich prej málo." :-)

Fotky si můžete prohlídnout ZDE



19. 2. 2011 - procházka po Stromovce

Hodně narychlo vymyšlená procházka měla slušnou účast - 5 lidí a 7 šeltií. Sněžilo a byla sobota ráno, nikomu se asi ven nechtělo, celou Stromovku jsme měli pro sebe. Trasu jsme dali docela krátkou kvůli Charliemu, ten ale statečně běhal se smečkou, jenom občas si ho panička schovala pod bundu, aby se zahřál a mohl jít zase řádit. Jediná Meggie prošla celou trasu volnějším tempem s ohledem na štěňátka v bříšku, už se jí to blíží :-)

Zatím se do bundy vejde, příští zimu už to asi nepůjde :-)

Nemohlo chybět válení ve sněhu...

běhání..

ani skákání za sněhem :-)

Ajsí ukázal Charliemu, jak se hrabe ve sněhu.

A Xandy nebyla jediná, kdo si cestou sundaval hroudy sněhu z tlapek.

 

Omluvám se za kvalitu fotek, ale za daných podmínek to líp nešlo, odkaz ZDE.

TOPlist